Muzeum Bojkovska  —  „Předkové nám, my potomkům, žádný sobě”

Historie Muzea Bojkovska se začala psát v roce 1931. Dodnes oceňujeme nevšední nadšení a obětavost jeho tvůrců, mezi kterými zaujímá čestné místo Alois Jašek, ale i jejich pokračovatelů, mezi něž patří například Oldřich Slabiňák.

Od 1. ledna 2010 vzniklo Muzeum Bojkovska jako příspěvková organizace města. Spravuje několik tisíc sbírkových předmětů a bohatý fond muzejní knihovny s 9000 svazky, jehož součástí jsou mimo jiné i staré tisky. Muzeum není a ani by nemělo být institucí, která žije pouze sama pro sebe. Bez spolupráce s veřejností a bez jejího zájmu by bylo zbytečným zařízením. Všechno bohatství minulých dob, které ukrývá, je proto třeba v maximální míře zpřístupnit veřejnosti. Cílem současného snažení je vybudovat plnohodnotnou muzejní instituci, která plní všechny funkce, které má muzeum plnit. Tedy nejen že vystavuje předměty, které už v minulosti získala, ale také se stará o jejich dobrý stav, odborně je zhodnocuje a zpřístupňuje veřejnosti. Jednu z cest nabízí instalace stálé expozice, která v průřezu představí nejpodstatnější úseky z dějin města i regionu. Aby však muzeum bylo skutečně živou institucí, je nezbytné pořádat tématické výstavy k různým příležitostem, jež budou pravidelně obměňovány. Důležitým úkolem muzea je také vycházet vstříc všem zájemcům o historii, kteří projeví zájem studovat sbírkové předměty či knihy přímo v badatelně muzea.

Nestačí se však pouze starat o zachování a zpřístupnění stávajících sbírek. Sbírkový fond je nutno neustále rozšiřovat. Dnes v muzeu téměř chybí předměty dokumentující život ve 40. - 70. letech 20. století. Nemáme např. jediný kredenc, historický radiopřijímač či jiné předměty denní potřeby, které tvořily nedávnou minulost. Nyní jsou tyto předměty ještě mezi lidmi a je možné je získat. Za pět, deset let, už budou nenávratně ztraceny. Toto nebezpečí si uvědomoval plně i Alois Jašek, a tak ve třicátých letech získával pro muzeum věci z počátku dvacátého století a z první světové války, kterým tehdy bylo pouhých 20 - 30 let. Dokumentovat mizející minulost je neméně důležité i nyní. Tím však úkoly muzea nekončí. Jako velmi potřebná se jeví úzká spolupráce muzea se školami i ostatními kulturními zařízeními. Inspirací nám může být opět Alois Jašek, který dokázal mistrně využít bohatství muzejních sbírek při výuce. Žáci by měli i dnes dostat možnost seznámit se s autentickými svědky minulých dob prostřednictvím přednášek, besed, či projektových dnů pořádaných nejen ve škole, ale také přímo v muzeu. Při muzeu by rovněž mohl vzniknout historický kroužek pro děti a mládež.

Aby tyto záměry mohly být naplněny, potřebuje muzeum ke své činnosti nezbytné zázemí. V současné době disponuje pouze kanceláří a depozitáři, které jsou zcela přeplněny, čímž je omezena možnost získávat další přírůstky do sbírek. Knihovna je umístěna v provizorních prostorách.

Nyní ještě krátce k možné budoucnosti. Na zámku Nový Světlov by zcela jistě měla být umístěna expozice týkající se hradu, zámku a panství Světlov. Hlavní působiště muzea však bude vhodné přesunout do centra města, čímž se značně zvýší jeho dostupnost pro občany. Jako nejvhodnější řešení se jeví rozšíření prostor pro muzeum v budově pošty, případně i bývalé obecné školy. V těchto místech stávala bojkovská radnice, v jejímž těsném sousedství byla postavena roku 1894 obecná škola. Na místě radnice dnes stojí budova bývalého okresního soudu, kde jako okresní soudce působil JUDr. Bohumír Bunža, v letech 1945-48 poslanec Prozatímního a Ústavodárného národního shromáždění. Z historického hlediska se jedná o místo více než vhodné. Soustředění muzejních činností "pod jednou střechou" je velmi výhodné jak z hlediska bezpečnostního a ekonomického, tak z hlediska přípravy krátkodobých výstav. Tím, že jsou předměty přesunovány pouze v rámci jedné budovy, se omezí veškerá bezpečnostní rizika a navíc se velmi zkrátí čas potřebný k přípravě výstavy. Budova poskytuje nejen dostatek prostor k umístění dalších depozitářů k uložení nově získaných předmětů, ale velmi dobře je zde možné umístit místnost pro konzervaci, výstavní prostory, knihovnu s badatelnou i přednáškový sál. Díky tomu, že se muzeu podařilo nyní zachránit několik historických školních lavic, bylo by vhodné celou jednu místnost vybavit jako historickou školní učebnu. Přímo v tomto prostoru by pak mohly být pro děti pořádány pravidelné výukové programy či projektové dny v úzké spolupráci se školami nejen bojkovskými, ale i z celého regionu. V muzejních výstavních prostorách by mohly být pořádány nejen expozice sbírkových předmětů, ale také například výstavy z prací žáků škol. Muzejní prostory by mohly být rovněž po dohodě využity ostatními kulturními organizacemi k pořádání přednášek, vystoupení či dalších kulturních akcí.

V posledních dnech jsem nabyl dojmu, že osud muzea není lhostejný ani bojkovské veřejnosti, ani vedení města a jeho zastupitelům. Snad se společným úsilím podaří vyřešit otázku muzea tak, aby mohlo co nejlépe sloužit veřejnosti našeho Bojkovska.

Mgr. Tomáš Hamrlík
ředitel Muzea Bojkovska
březen 2010